Tak a je to! To, co muselo přijít, se o právě prokmitnuvším víkendu stalo realitou. Počet naslouchajících o heroických combomoovech v podání Big Blunts crew se rapidně snižuje a proto bylo nutností zalovit ve vodách dosud nevylovených a neznuděných. Naštěstí si naší agonie všimla domovská organizace CNAWR a uspořádala na kanále v Budějkách charitativní akci pro všechny freestylery, který už nikdo neposlouchá a ve kterých nakumulovaný a neventilovaný ego hrozí katastrofální implozí. Díkybohům nejsou naši zaštiťovatelé žabaři a tak dlouho dopředu na svym webu propagovali akci pro všechny dosud neposkvrněný freestylovejma závodama a základama.

Takže se stalo skoro neuvěřitelný a po celý český a moravský kotlině se skutečně našlo přes padesát osob, který nám organizátoři předhodili k dispozici. A tak sme si mohli v sobotu ráno každej rozdělit asi 5lidí a podle rozsahu nevybouření do nich začít hučet. To pro nás byla samozřejmě skvělá šance, jak se zviditelnit a proto sme se na youngstery vrhli jako orlové nebo spíš jako vostřejši a každej hleděl urvat si jich pro sebe co nejvíc. Když byl poslední jedinec po riskantní honičce vehnán do rákosí a v bažině lapen, mohli jsme si konečně vyjasnit startovací časy pro playspot a začít s vlstní egopropagací. Měl sem na svojí partu veliký štěstí, a (protože o mě nikdo z nich nikdy neslyšel) taky nebývalej prostor pro výklad svých úspěchů.

Velkej zájem byl zejména o popis a instruktáž triků, takže se moji posluchači začali zlepšovat nájezd od nájezdu, což jsem kvitoval pochvalným mručením a nejedním zdviženym palcem. Většina youngsterů byla zkoprnělá úžasem, takže sme si ihned domluvili další, poobědovou session. Zvěsti o výjimečnosti instruktora se šířily rychlostí životnosti prvního drinku na party, takže na druhou besedu už nepřišlo pět, ale rovnu devět posluchačů. I tito dostali, čeho měli zapotřebí a všem nám velmi příjemně uplynulo odpolední pádlování. Snad jedinou nevýhodou byla absence počasí včetně, což mělo za následek minimální zájem o dění na kanále z řad inlineujících jihočechů a zpomalení šíření legend o hvězdný sestavě v kokpitech. Vyloženym hnusem potom musim nazvat převlíkání se do hydra, který sem nechal válet u auta v louži a jeho teplotě 7°C. Ale to už bylo tak trochu jedno, protože z většiny lidí sršelo hřejivý nadšení z nadcházejícího večírku, kterýmu vzato kolem a kolem, listopadový klima jenom prospělo. Jenom tak mohla bejt k vidění Slide session v podání Sago community, kteří nepotřebovali k zábavě nic víc, než balení krému Nivea a několik břuchem vzhůru obrácených rodeových speciálů. Že ani tady nedošlo ke zranění, je předmětem zkoumání výhradně pro agenty Mulder a Scully. Ono toho bylo vůbec mnoho zajímavýho k vidění.

Promítání několika videí (mezi kterými chyběla Big Blunts Golden Edition a byla zákonitě nahražena sbírkou tajemných shotů od uskupení H2O Maniaks), losování tomboly, do který sme nebyli jako instruktoři bůhvíproč zařazený a posléze další nemilosrdný promítání. Ale to už se na většině účastníků začala projevovat rozjařenost vstřebaných zážitků z celýho dne a ani ne po šesti hodinách od posledního promítání Kurzu sebestřednosti se v sále rozfňukaly dvě kytary. Na jednu nám zahrála nejhezčí česká kayakářka Kuba „Grázl“ M.* (i přestože se po cestě do Budějek nezalekl drsnější výměny názorů s jiným motoristou a ošklivě si zhmoždil prstní kůstky) a druhou doprovodil tancem a zpěvem instruktor z jiné galaxie P.P. Sled událostí následujících si pravděpodobně účastníci vytěsnili do těch vzdálenějších a temnějších záhybů svých hyperinteligentních laloků, protože se k rekonstrukci dění v hodinách dalších nevyjádřil s přesností dosud nikdo. Z útržků vzpomínek ovšem dostáváme celou řádku zajímavých skutečností: Ondřej K. dostal wrestlingovou nakládačku, Jan Š. byl v obličeji velmi rudý, Štěpán V. se pokoušel ocenit Hanu B. hmotnými statky a po cestě ke stanu se jen ztěží rozpomínal na jediný správný sled kroků po sobě jdoucích, Jan B. si chvilku pobyl pod barem a osobě jemu blízké se pokusil zcizit obsah batohu, načež ihned po odhalení usnul, Lukáš Č. se chtěl prát, načež zdemoloval stůl vlastními zády, jeden velmi dobrý přítel z Facebooku nespal kde měl a Martinu B. se smála celá sešlost, když se komicky zřítil.

Za pár hodin se ale situace poněkud vyostřila, jelikož bylo třeba celou záležitost s nabubřelostí dotáhnout do zdárnýho konce. Zde si musím postesknout, protože se ukázalo, že se akce Youngsters camp uskutečnila naneštěstí až příliš pozdě. Nejedno neukojené ego na party skutečně implodovalo a ráno byly z řady předních českých freestylerů jen přízraky, nejevící žádné známky touhy po naplnění. Toto se stalo osudným Lukášovi Č., Štěpánovi V. a Janu Š., kteří se pro nechutenství a celkovou tělesnou slabost ke svým skupinkám posluchačů v 9:30 vůbec nedostavili. Sám jsem nemohl věřit budíku, signalizujícím opět čas natáhnout battle dress a jít machrovat. Pohled na apatii a ztrátu chutě do života svého soukmenovce z Big Blunts mne natolik sklíčil, že jsem věnoval poslední zbývající energii do pokusu o oživení jeho zájmu o nový combomoovy, který by mohl posluchačům předvádět. Marně. Nejen že ze stanu odmítal vylézt, ještě byl poměnrně hubatej. Žel, při této akci jsem sám nabral silné zpoždění a ke skupince přišel o 21 minut později, za což se zde omlouvám a vzhlížím k již kdysi zmíněným koncentrovanějším zítřkům. Po těchto epizodách byla stanovena dvouhodinová pauza na oběd a nabrání nových sil k zlatému hřebu celého víkendu, Fun slalomu. Byl opravdu fun a to nejen pro záchranáře Jana Š., který si obětavými skoky trochu zlepšil silně pošramocenou reputaci u mateřské organizace. Počasí se taky docela uklidnilo, teploměr se zničehonic vyhoupnul na 9°C a vichr dul jen mírně, takže byla většina závodníků v dobrém rozpoložení. Trať byla poměrně dlouhá a jela se taky na čas, ale ústy našeho předsedy „důležitý byly body“. Zrádnej proud pod první lávkou a vodní víry zvící sloních hlav si však vybrali nejednu daň při povinných otočkách průjezdu trati a postarali se tak o nejedno drama s dobrým koncem. Nakonec čekalo vyhlášení výsledků posledního contestu a byl čas se pomalu pohnout k domovům, čímž sme myslím udělali radost nejen Martinu B. Akce to byla výjimečně skvělá, dobře zorganizovaná a taky vlastně děkuju za to, že jsem za svoje blábolení dostal dvakrát zdarma najíst. Osobně se nemůžu dočkat dalšího pokračování, na který se už teď dobrovolně hlásím.

Za Big Blunts pro Vás,
Bubáč

* To, že se v médiích už nedá konkrétně jmenovat sice není dle mého soudu krokem právě pokrokovým, nicméně je to asi pro řadu výše polozmíněných skutečně lepší. Alespoň je tím pro rodiče identifikace potomka ztížena.